
Během Erasmu ve Finsku jsem narazil na blog francouzského stopaře, který se vydal na Lofoty. Inspirovalo mě to natolik, že jsem se rozhodl udělat totéž.

Tehdy jsem ještě neměl zkušenosti s takto dlouhou trasou. Celkem kolem 2000 kilometrů.
Zabalil jsem batoh a vyrazil. Nervózní, ale nadšený. Brzy zastavilo auto – starší muž, který mě vzal na hodně kilometrů. Výborný start. Nakonec jsem dorazil až na hranici se Švédskem.
Ve Skandinávii mi přišlo skvělé, že se dá přespávat skoro kdekoliv. Stan, spacák – to stačilo.
Aut bylo málo, u silnice jsem čekal dlouho. Ale když někdo zastavil, jelo se aspoň 200 kilometrů najednou. Celkem asi dva dny cesty, než jsem dorazil na Lofoty.





Počasí bylo deštivé, ale krása přírody to víc než vynahradila. Na Lofotech vede velká silnice přes všechny ostrovy – a řidiči, kteří mě brali, mi občas říkali, že mě viděli dřív u silnice. Skoro slavný stopař.
Túry, nádherná příroda, zajímaví lidé. Jednou mě turisté dokonce pozvali přenocovat v chatě – strávil jsem s nimi celý den a autem jsme projeli spoustu krásných míst.












































Do Tromsø mě vzala norská kapela – poslechl jsem si jejich hudbu, skvělá společnost a přes 500 kilometrů. Výborné setkání.
Po návštěvě města Tromsø jsem stopem jel zpět do Oulu. Trasa dlouhá, ale sebevědomí na vrcholu – věděl jsem, že to zvládnu. Všichni řidiči skvělí. Tento výlet byl začátkem mých mnoha dalších stopařských dobrodružství.